Zavřít MŮJ BAŤOVSKÝ DOMEK, GALERIE UM, PRAHA

„Dům je naším koutem světa, je – jak se říká – naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova.“

‘A house is our own corner of the world; it is our first space – in the full meaning of the word.’

— Gaston Bachelard1

Vize Tomáše Bati vybudovat ze Zlína zahradní město pro 50 000 obyvatel zapříčinila stavební boom, který si vynutil nejen velkorysé urbanistické stavební řešení, ale především výstavbu domků pro individuální bydlení zaměstnanců firmy. Od dvacátých let byly zastavovány čtvrti jako například Letná, Zálešná, Podvesná, Díly nebo Lesní čtvrť. Hromadná výstavba rodinných domů se stala prioritou pro řešení bytové otázky. „Průmyslový zaměstnanec je při své práci služebníkem, musí proto mít takové možnosti soukromého života, aby se cítil ve svém domě králem.“ Vysvětluje v roce 1944 F. L. Gahura naplňování Baťových plánů. Masová výstavba probíhala mezi lety 1920-1934, bylo postaveno 2088 domů, které měli sloužit jen po přechodnou dobu třiceti let. Navzdory původním plánům slouží obyvatelům města dodnes. Z dělnického bydlení se stalo místo chráněné památkovou péčí, stěhují se sem obyvatelé města, kteří jsou hrdi na zdejší architekturu, bydlí zde rodiny starousedlíků, jejichž prarodiče byli u Bati opravdu zaměstnáni. Životní styl, potřeby a nároky na bydlení se změnily, proto je nutné klást si otázky, jak nové potřeby vypadají. Umožňují současné regulace skloubení kvalitního bydlení při zachování ceněných urbanistických hodnot celku?

Žiji ve Zlíně a vždy mě zajímaly cihelné domky v zeleni. Lákalo mě je navštívit, poznat jejich vnitřní atmosféru, nechodit jen kolem, ale poznat je i zevnitř. Můj zájem, podpořen mou profesí architektky se prohloubil, když jsem v jednom takovém domku začala bydlet. Následně se tyto domky postavené firmou Baťa pro své zaměstnance staly tématem mé disertační práce - jejich proměna v čase a přizpůsobování si jich jejich obyvateli, novými vlastníky. Zajímala mě role architektů, kteří vytvářeli typové bydlení podle zadání investora/továrníka pro univerzálního zaměstnance (obyvatele města) v době největšího rozmachu města. Následně pak pohled současného architekta/ky, která/ý pomáhá dnešním majitelům domů vytvořit z typového bydlení místo, které by vyhovovalo konkrétním potřebám majitelů. Ve většině případů nalézt řešení atypické – originální. Rozpor typového bydlení a individuálních nároků jednotlivých obyvatel nabývá ve Zlíně na významu, protože tato lokalita je hodnotná díky své historii, urbanismu a architektuře. Způsob, jakým obyvatelé upravují „svůj dům“, není jen záležitostí těchto jednotlivců. Zacházení s domy má vliv na celkový vzhled a uspořádání městských čtvrtí, a tedy na zachování jejich původního charakteru.

V rámci sociologického průzkumu, který byl součástí mého výzkumu, jsem navštívila známé i neznámé obyvatele domků. Společně se socioložkami Barborou Vackovou a Lucií Galčanovou jsme se začaly ptát po důvodech, které respondenty vedly k rozhodnutí bydlet v baťovském domku, kdo jim pomáhal s návrhem na úpravu domu, co chtěli změnit, či jak se jim bydlí. Na druhou stranu jsme se ptaly také architektů, jaké bylo jejich zadání, co bylo motivem návrhu, do jaké fáze se na návrhu podíleli oni a co si už řešil investor sám. Z výzkumu, jehož výsledky jsou podrobněji popsány v knize Československé město včera a dnes (Brno, 2010), se jako zásadní jeví dva kontexty, ve kterých lze o domech přemýšlet. Prvním z nich je téma spotřeby. Baťovský systém stál, přes zmíněnou motivaci k individuálnímu výkonu, z velké míry na ideologii rovnosti. Ta byla vyjádřena formami masové spotřeby, která umožňuje velkému množství lidí uspokojit své potřeby stejným způsobem. Naproti tomu soudobá forma spotřeby je mnohem více vedena vymezováním se vůči okolí například úpravami domů nebo zahrad. Tyto zásahy už nemají masový charakter, naopak zjevná je snaha vymezit se, reprezentovat se jako individuální a osobitý vlastník a uživatel. Druhým kontextem jsou vlastnické vztahy. Až do devadesátých let byly domy v majetku koncernu, státu nebo města. Dnes je patrná tendence mít dům v soukromém vlastnictví, což vede k individuálnímu zacházení s domem, i přes regulace dané městem.

Výstava Můj baťovský domek proběhla od 19. května do 10. června 2012 ve Zlíně v interiéru Baťovského čtvrtdomku na Letné, tato výstava na ni navazuje. Na celkem devatenácti projektech jsou představeni vybraní reprezentanti typické zástavby ve Zlíně, tedy čtvrtdomky, půldomky a jednodomky. Jejich názvy jsou odvozeny podle počtu obytných jednotek v jednom domě. Na výstavě jsou dva čtvrtdomky, jeden omítaný z ulice U Zimního stadionu z roku 1924 a jeden typický z režného zdiva z roku 1926. Převážná většina ukázek přestaveb se týká půldomků. Ve dvou případech bez přístavby a v ostatních s přístavbou. Žádná dispozice není stejná. Na půldomcích s přístavbou je nejlépe vidět, jak se dá ve stejném půdoryse různě pracovat s dispozicí, s umístěním schodiště, jak se pak proměňuje vnitřní prostor. Poslední dva projekty ukazují úpravy jednodomků. Ve Zlíně už v době stavby obytných čtvrtí vznikalo mnoho dílčích variant jednotlivých základních typů domů. Jednak se na vzorových domech testovala únosnost konstrukcí, jednak rozměrová a dispoziční řešení. Při otvírání dveří je vidět, že se počítalo takřka na milimetry. Cílem mého výběru nebylo obsáhnout všechny typy, ale pouze naznačit jejich šíři, a především se soustředit na možné úpravy uvnitř omezeného prostoru.

Axonometrie zobrazují nejzajímavější prostorové provázanosti v interiéru. Jsou spojovacím prvkem mezi půdorysem a fotografií. Rozmístění nábytku není z plánů architekta, ale odpovídá skutečnosti. V půdorysech jsou černě vyznačeny původní konstrukce, modře stavební úpravy provedené při rekonstrukci. Šedou barvou jsou vyznačeny změny, které provedl předešlý majitel domu. Atmosféru v domech přibližuje soubor fotografií Libora Stavjaníka, prováděné klasickou metodou na film. Ze snímků je vidět, jak ten, kdo dům obývá, si zabydluje prostor, jak různá může být atmosféra uvnitř domu.

Vystavené ukázky mají sloužit jako inspirace nejen pro nové obyvatele baťovských domků, zaznamenávají také „bytovou kulturu“ v současné době. Mohou sloužit jako ukázka řešení, která sice neodpovídají aktuálním platným normám pro stavění, ale mnohdy jsou zajímavější než konvenční domy s velkými, ale bezduchými prostory. Věřím, že z následujících ukázek je vidět, že i v typovém domě se dá vytvořit osobité atypické bydlení s tím, že se ctí historie místa, ve kterém se člověk rozhodl žít.

Součástí výstavy je dokument, který se týká fenoménu baťovského bydlení. V rozhovorech s historiky, teoretiky, architekty i obyvateli domků vzniká plastický obraz představující historii i současnost dělnických kolonií ve Zlíně. Na můj námět jej realizovaly Gabriela Janková (scénář, režie a střih) a Linda Vorlíčková (kamera).

Místo: Galerie UM, Náměstí Jana Palacha 80, Praha 1

Termín: 27. 2. 2014 - 12. 4. 2014

Otevřeno po-so 10-18h, vstup zdarma

Autorka publikace a kurátorka výstavy: Jitka Ressová

Instalace: ellement – kancelář pro architekturu a design

Grafika výstavy:Toman Graphic Design (pozvánky, poutače, publikace), Jan Pavézka (výstavní panely), Zdeněk Macháček, studio 6.15 (logo)

Fotografie: Libor Stavjanik

Dokumentární film: Jitka Ressová (námět), Gabriela Janková (scénář, režie a střih), Linda Vorlíčková (kamera)

Překlad: Eva Janičková, Helena Tribe

Partneři výstavy: Kovárna VIVA a.s., RIM-CZ, spol. s r.o., mmcité+ a.s.

katalog výstavy