Zavřít DVĚ TVÁŘE LÁVKY PŘES ŘEKU LUBINU V PŘÍBOŘE

Lávka se stává místem každodenních příběhů a zastavení. Průhledy v zábradlí jsou směřované na konkrétní místa, na travnatý břeh řeky, na panorama města, kostel, stromy, vodu, trávu...
Některé z průhledů jsou opticky a barevně pozměněné, čočky kaleidoskopu, barevné filtry a jiné efekty iluzorně mění realitu, stávají se prů-
hledy do jiného světa, světa her a snění. Lávka se může stát místem, na které se dítě během procházky těší a v dospělosti s láskou vzpomíná.
Betonová lávka je stavbou, která se může na dlouhou dobu stát součástí města. Materiál blízký kameni podobně stárne a přirozeně získává patinu bez náročné údržby a potřeby pravidelných nátěrů.

Lávka se nachází v blízkosti historického centra města Příbor. Klidná horizontální linka navržené lávky nekonkuruje pohledu na město s dominující kostelní věží, ani nenarušuje historické panorama města. Jedná se obdobně dimenzovanou formu jako u lávky stávající, jen se změnou statické koncepce je hmota posunuta nad hranici stoleté vody. Záměrně jsme zvolili neinvazivní řešení respektující původní situaci, kterou jsme doplnili o hravé momenty pro procházející děti.

Monolitická lávka z předpjatého betonu je asymetrická. Hlavní parapetní nosník je osazený tak, že tvoří zábradlí na východní straně. Toto řešení nám umožňuje ponechat místa napojení mostovky na terén ve stávající niveletě, přičemž spodní úroveň konstrukce se nachází v požadované výšce 500mm nad hladinou stoleté vody.

Asymetrie konstrukce reaguje na místo, ve kterém se lávka nachází. Lávka je umístěna v místě předělu, končí u ní chodník podél Smetanova nábřeží a zatáčí na lávku anebo přes přejezd do centra města. Dál pokračuje jen pěšina, pokračování chodníku je zastaveno drážní budkou. Na pravém nábřeží je dvojí směřování čitelné v přístupu k řece. Na západní straně je pozvolný přístup k vodě, v jednom místě se sjezdem, na východní straně předěluje přístup k řece protipovodňová zídka. Návrh na toto dvojí směřování reaguje plným a lehkým tyčkovým zábradlím. To podporuje uzavírání východní strany nábřeží a otevírání na západní straně nábřeží.Z této strany jsou taky stěžejní pohledy na lávku, plná plocha nosníku se tak nachází v druhém pohledovém plánu.

Napojení na levém nábřeží u trati je krátké a tvrdé se zídkou, která vymezuje nástup na lávku a na které je umístěna lavice, pro krátké spočinutí, než přejede vlak. Západní zábradlí v plném provedení je pro malé děti vizuální bariérou, proto jsme do první třetiny lávky umístili prostorově vytočené otvory – průzory, díky kterým se přecházení po lávce může stát zábavným bodem všedního dne. Každý z průzorů je orientovaný jinam, na kostelní věž, na vodu, na nebe, do trávy, omezení výhledu koncentruje pohled podobně jako pohled dalekohledu na krajinu.

Lávka samotná je navržena z probarveného betonu, který vizuálně lépe stárne a je pozitivně vnímaný veřejností, pochozí plocha je opatřena striáží. Zábradlí a kovové doplňky jsou pak navrženy v černé matné barvě. Osvětlení lávky je realizováno z betonového „zábradlí“ kde jsou rozmístěny kruhová svítidla.

autoři:

ellement 

ing. arch. Jitka Ressová PhD. (ČKA 3117)
ing. arch. Hana Maršíková, MgA. Jan Pavézka

spolupráce:
ing. arch. Ondřej Stolařík
statické řešení:
ing. Michal Drahorád PhD. (ČKAIT 0011843)